Prázdné ulity z mikroplastů

Prázdné ulity z mikroplastů

OBKLOPENI asfaltem, sklem a kovem 
pomalu mizí z nás svět kolem 
a lesy, řeky, západy slunce za rohem 
čekají snad jen už na promluvy s bohem. 

ZAHLCENI laciným a dočasným dopaminem 
v zátiší s kolonou výfuků a kouřícím komínem 
a zapomenutí v tom, že les je vitamímen, 
když opijíme se svým egem, a ne vínem. 

VYSTRAŠENI z pohledů na sluneční svity 
prcháme z životů do virtuální reality
a ze všedních problémů jsou rázem banality, 
když do plastových obalů zamykáme svoje city. 

ODLOUČENI od borů, hájů, odloučeni od člověka -
marné je čekání, že ke štěstí odnese nás řeka
a příchází další a další, kdo nežije, pouze čeká
a i když není kam, tak pořád spěchá.

UVĚZNĚNI v ulitách svých křehkých domovů 
a vděčni jsme, že konečně našli jsme pohodu 
a v prázdnosti, nesmyslech zbytečných hovorů 
jsme s prázdnými životy podškrábli dohodu.