KOV NESTROJ

Lhal jsem
Říkal pravdu
Váhal uvažoval nepřemýšlel
Konal
Rozbil
Ale zase složil
Alespoň se snažil
Složit
Ale bylo to složité
A nad mé síly

Už nad mraky letím s létem konci naděje
A odchází těžké kovové stěny
Do prázdna úplně prázdných dnů
Bez chuti

Čas byl není ale možná že zase bude
Vzpamatuj se a pěkně si to osol
Žer dokud ti chutná

Měl jsem vykrvácet a stát se kaluži u nohou někoho
Koho jsem nikdy nezajímal?
Měl jsem vzhlížet do dálek a těšit se na věci
Které se nestaly nikomu
Nikdy
Nijak
A nikdy se nestanou
?
Čas je trocha písku co se přelévá přes duny na poušti
A my jsme ti kteří se chtějí dívat oknem ven
Alespoň se smět dotknout
Jen na chvíli
A vzpomínat

Měl jsem tě
Ale nestačí mi to
Mohl jsem tě sníst
Ale neměl jsem hlad
Mohl jsem tě obdivovat
Ale neměl jsem zrovna chuť
Plazit se po zemi

Vnitřní hlas vyhrál
Odteď už se nikdo nebude muset dívat
Zpříma do slunce
Odteď už nebudu tebou
Odteď už nebudu ten slepý