O rybáři.
O rybáři.
Rybáři, rozprostři sítě,
již Měsíc vychází:
ryby světlem svým láká ze skrýší.
Ukryj se, sic uvidí tě,
na lov, až vyrazí:
ukrytý zataj dech, ať jej neslyší !
Rybáři, Měsíc je proměnlivý,
někdy za mrak zmizí:
ryby ztratí cíl a směr.
Nad vodou sklání se jívy,
na březích šumí břízy:
do noci kloní se podvečer.
Rybáři, zatáhni sítě,
pro jednou nechej to být:
ke hvězdám zvedni zrak.
Vítr tulák, ve zralém žitě,
jakoby chtěl se skrýt:
...zahoukal do noci pták.
Komentáře (6)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Já tady vidím jasnou TOPku
a tou je prostřední sloka
je hezká celá báseň
však prostředek pad mi nejen "do oka"
ale otevřel si i vrátka k duši
a já si povzdechla jen,
že těm břízám v podvečeru to tu vážně sluší*
27.04.2025 23:19:05 | cappuccinogirl
wow - ta se ti tedy extra povedla!!
vítr tulák je můj známý, vždy usedne do sedla
větrnice kolem mámí - Měsíc se pak tomu směje
když v povětří větří - napětí a děje :)**
27.04.2025 10:50:05 | šuměnka
