Příchod

Tenkrát jsem se štítem svým,
s kopím jemně broušeným,
stál bok po boku bratřím,
bratřím svým,
Lakedaimonským!!

Před námi Asijský král,
sám Xerxes s mocným vojem,
já falangy a lidu generál,
zakalen Spartským duchem!

My, jdoucí na smrt,
za slávu,
za čest,
za budoucnost,
Sparty se jdem bít,
rozkaz a zákon jendinný,
NEUSTOUPIT!!

Nebe šípy překryvší ,
tmavne snahou naší,
MY zrazeni lidskou zrůdou,
těla naše krví rudnou!

Sám Xerxes, jist si vítězstvím,
přišel ještě jednoü zotročovat nás,
a JÁ, král Leonidas,
neztrácím víru v nás...Lakedaimonští!!

Opustil já štít sem svůj,
kopí o prach plesklo temně,
přilbice zazvonila o štít můj,
já pokleknuvší u matky země!!

NE!

Štít bránil ve vrhu přesném,
přilbice omezovala můj zrak,
kopí vrhnuto v hodu silném,
a Xerxes můj cíl, přesně tak!!

Padl jsem do prachu,
kam padly už mnozí,
v srdci po levici brach,
do kraje kam Cháron vozí.