Já asi miluju soudružku Táňu

Mladá Táňulka nebohá,
nejhezčí holka z ROH
čeří mi duši už pár dní,
má to však chybu zásadní
- ač celý zářím úžasem,
nemám dost citu v těle svém,
abych ji hladil po vlasech
a tím jí zrychlil její dech.
Nehleďte na mne nasraně,
že znám jen lásku ke straně,
jsem prostý řidič pásáku,
tak ženy nemám na háku.
Nevím co dívkám říkat mám,
kdžyj e zvu k prapodivným hrám,
ani co říct když pláčou zlomené,
znám spousty věcí - tohle ne.

To když je problém s pásákem,
tak do něj praštím hasákem
a motor se zas rozvrní,
ženám však rány nevoní.

Táňo já si tě vybral, víš,
to ty jsi na mém srdci tíž,
ruce mé lesklé od potu
chtěly by teď mít jistotu,
že unavené z pásáku
konečně pustí šaltpáku
a spočinou na vlasech tvých,
uslyším tvůj radostný smích..

Chci tě, Táňo, bez legrace,
vzdal bych se i řádu práce,
vydal se světem pro tebe,
hledal tě přes STB
a až bych tě našel, děvče,
vystoupil bych i z KSČ
a požádal tě o ruku,
zópaknul si azbuku
a napsal rusky lidem všem,
se mi my dva dnes brát chcem...

Požádal bych tě o nohy
- oči, tvé duše výlohy,
byly by součást balení,
jen ať si nejsme vzdálení...

Přibalte tělo, taky tvář,
jak se tak dívám na herbář,
scházíš tam vlastně pouze ty
- šablona krásy pro květy.
Jsi krásná až se tají dech,
krásná vcelku i po částech...

Denně čtu si Lermontova,
zkouším, Táňo najít slova,
která bych ti mohl sdělit
a pomocí nich nás dva stmelit...

Vidím v tobě krásnou vílu,
v tvém srdci sílu Černobylu
a tyhle verše na papíru
snad začnou naši avantýru...