JAK KDO CHCE....

Poslední přání mi zvedlo tlak-
nedá se čekat na soumrak,
kdy hrnou se stáda ke korytům.
Popíšu tvrdou realitu:

Z ničeho nic,nebo jen z mála
je ve chvilce zášť jak ostrá skála.
Pěstujte náhodnou laskavost-
druh začne vás mít rázem dost.
Trvá to týden.Nerozumím.
V práci dělám jen to,co umím.
Domů se nechce,není přání,
radši se opíjím do svítání.
Náhle jsem rád,že jsou v bytě dveře,
zazní i teze o nevěře
a hádka dostává rychlý spád-
jde z kola ven,kdo má víc rád.

Nesmyslně krásný čin jen sám
je hned po zásluze potrestán.
čekám,kdy po bouři zas je klid.

"Miláčku,můžem si promluvit...??"