Ze sna probuzení do pravdy

Tvář zmožena smutkem
pokryta slzím pláčem
v duši klín zarytí
a srdce marně sní

Víš, musím ti říct jak jsi ubohý, že nechápeš moje city. Že vidíš jen sám sebe jako mučedníka.

Anděl svící naději zhasil
Tys bolest do mého srdce za sil
Pláči, ale ty to nevidíš
ty jen na sebe myslíš

Jsi sobec, co myslí jen na sebe. Hra je tě milejší než já. Dokážeš se naštvat kvůli blbosti. Neustále ze sebe děláš ublíženou chudinku.

Ach lásko, moje po tobě toužím
kapky deště svá víčka mlžím
kdy už procitneš ze sna
moje slova o lásce nejsou lživá....

Lásko, rozhodni se, co je ti milejší hra nebo já. Říkáš, sladká slova, ve kterých cítím jed. Miluji tebe a ke škoda, že nechápeš co ve mě máš. Jiná by tě dávno opustila a já jako hloupá s tebou zůstávám a chci zůstat na věky...