Andílek v dlani mé

Čechrám tě v náruči
hebkou
jak chmýrko jiřiček.
Čechrám tě
a dýchám
ale i vdechuji
aby se pírko
vrátilo v moji hrst.
Možná snad usedáš
tulíc se v kvítek
něžných růží
jejichž vůně
je vůní tvojí.
Jsi nektar jejich blizen
i pestík něžných rtů.

Růžičku
tu chtěl bych
mít
v srdci svém
jen na chviličku!
Hajej
já hlídám spánek tvůj
můj maličký
andělíčku.
Když stisknu tebe
a hladím tě
dlaní svou
dělám zpět krok
od břehu
Acherónu
kde topí se
křičící Empůza.

Zrníčka pylu
zbarvila vlasy tvé
a ty
zahalena
v bílé tunice
jdeš třpytem
v královstvím mém
ve zpěvu hrdliček.
Konvalinky
cinkají
tichounce své tango
a sněženky
k nim přidávají
svůj něžný hlas
čekajíc na včeličku,
květinkového posla lásky.

Já tiše stojím
hledaje odvahu
k pilnosti včel
a závidím včelkám
tu krásnou možnost
vybrat si
a líbat
ten nejkrásnější květ.

Mám rád květy!

Růži planou
v barvách dívčí pleti
i rudou
s odstínem jejich rtů,
pomněnky
ta modrá očka
kvetoucí
u temných lesních tůní,
kočičky
s hebkými chloupky
k pohlazení
a drobné fialky
co v sobě
křehkost skrývají.
Sasanky
rychle vadnoucí
jak někdy láska
i mateřídoušku
s voňavým jejím dechem.
Krásná je
i kopretina
která mi napoví
ano či ne.

Mám rád květy
a proto hledím
v dlaň.
Neulétni mi
andělíčku.
Zůstaň
a odlož křidélka
na chvilenku.
Nechci mít
prázdnou hrst.

Tak kráčíš mi v ruce
stopou bílou
která nezmizí.
Zapadlé apokalypsy záhad
znovu rozdírají
nitro duše
ve které září
rubín archandělů
se zhasínajícím
smaragdem andělů.

Úplně dole
s ametystem
jacint plápolá
a svítí mi na cestu
kterou hledám
já
zbloudilý.