Ballad of Cursed Spring

Na lavičkách sedí a něžně se objímají,
v mysli mé zatím zmaru vlny probíhají.
Jeden každý mají pro koho žít,
neodsouzeni v temnotách světem jít.

Pendlujíc mezi školou a domovem,
nemohu se jim vyhnout obloukem.
Za parkem můj domov totiž stojí,
kde dvojice zmámené se promenují.

Čím zářivější myšlenky mezi nimi proudí,
tím více se má mysl ozvěnou hroutí.
Temnota prozvučena Zkázy zvonem,
rozechvěném okolního Štěstí tónem.

Přízraky temnoty ke mně se slétají,
co vize nemilé myslí se míhají.
Obrazy až děsivě živé,
myšlenky rozvíjí zádumčivé.

Zatímco ostatní koupají se ve sluneční záři,
já snažím se ukrýt záblesky smutku ve své tváři.
K domovu svižně rázuji,
myšlenky přízračné zoufale zmrazuji.