Výlet do nebe

Málá holčička, šplhala vzhůru
chtěla si osahat nebeskou kůru
po příčkách ze zlata stoupala dál
splnit si malý sen co se jí zdál

Však to co se třpytí, nemusí zlato být
to malé děvčátko, chtělo zas domů jít
příčky se zlomily, začalo pršet,
o své rodině, už nemohla slyšet

Teď pláče holčička, chyby své lituje
vždyť svojí rodinu, tak vroucně miluje
Nechce zůstat mezi světy
chce zas vidět stromy, květy!

Tu sestoupil anděl s obláčku
Řekl : Už neplač, miláčku
Odvedu tě na svět zpátky
pro trápení je život krátký

Holčička šťastně, domů se dostala
vzdušný polibek, anděli poslala
vždyť takové štěstí, nemusela mít,
teď se už o nebi, bude jen snít.