Pootevřená okenice

Smělý paprsek světla prořízl vlhkou tmu
jak lehkonohý posel naděje.
Odkud vyšel? Kdo ho vyslal?
Kdo jej slyšel? Koho volal?

Škvírou mezi křídly andělů utekl snu,
svíci zažehly lásky krůpěje
tekoucí z řas - stále věří...
Zastavte čas! Tam u dveří...

To láskyplné, bolestné volání domova
poselství vyslané klidným světlem bušících srdcí
poselství vyslané do tmy pootevřenou okenicí
čeká, doufá, že pochopíš...
a že se vrátíš...

K tomu, aby
oheň hořel, nestačí pouze polena...