Zločin a trest

nehledám cestu, hledám cíl

kroky ve tmě, lomoz řetězů
svázán k zemi, v zajetí
okovy v krvi rudé kalené
cítím to jejich pevné sevření

každý dech má váhu zlata
poslední odpor proti moci
proti síle která maso pne
duše je volná, chce jít pryč

ne! ty nesmíš odejít

pak soudce života rozmáchne se
vidím zeleň, světlo dne
hladina moře za rychlého úsvitu
loď, loď se zmítá v rytmu vln
vidím dítě, matku jenž ho svírá
„dala jsem ti život!“

ne! já musím odejít

hvizd ostří v letu, tma
duše je volná, už je pryč
tělo, to k zemi padá
za všechny své hříchy

musel jsem odejít!