Poetovo místo

Znám jedno místo ukryté,
Pod závoj vrb a múz,
Ony jemné linky malíře,
Jenž měl zde s plátnem rande-vous.

Tam básníci a blázni,
Snad rozdíl v tom není,
Toulali se myslí,
Sedíce na kameni.

Tam blázniví poetové,
Do sebe tiše hledíce,
Spalováni láskou, sluncem,
Konejšeni měsícem.

Na pomačkaném papíře,
Odrážely své smutky,
A asi není k nevíře,
I zamýšlené skutky.

A směska citů -
Láska,
Nenávist nožem proťatá -
Pak v jezeře se topila,
Jak nechtěná koťata.

Myšlenky a ideje,
Na rozmočených stránkách,
Nepovolaní nespatří,
Rozplynuly se v kaňkách.

Jen ševelící vítr,
A bloky listů zbavené,
Vzpomenou občas
Nejedno srdce znavené.

To místo, vězte, dobře znám,
A jak by také ne,
Celým mým krátkým životem,
Jak pavučinou je protkané.