Tak zkusili jsme být přátele

Tak zkusili jsme být přátele.
Tak jak to bývá,
Neskončilo se to vesele,
Co nám tedy zbývá?

Pak si šel radši pryč,
Už ses neotočil zpátky.
Zanechal jsi mi v srdci svůj rýč,
Bez dopisu se vzkazem mezi řádky.

Když se vrátíš domů,
A nikdo tam není,
Tvá duše by ráda spadla dolů,
Dolů do zapomnění.

Děsivé výkřiky do tmy,
Jsou jen tvá slova.
Byli jsme my,
Ale nic už není znova.

Otočíš se za každým stínem,
A hledáš v něm tvář.
Připiješ sis s ním vínem,
A řekneš že ty nejsi lhář.

„Vždyť srdce bylo upřímné,
A rozum je v tom nevinně“