Fotbalové derby dvou týmů

Co se to vlastně děje?
lidé se někam tlačí,
sluníčko se pěkně směje,
pán v černém se zas mračí.
Odpolední krásný den
na zelené trávě,
náš tým zas jednou vyjel ven,
jen vítězství má v hlavě.
Že pořád nechápete?
je tu derby!
kardiaci vypadněte,
budou to zas nervy!
Dva kilometry nás dělí
nemáme Vás vůbec rádi!
dobrý trénink jsme včera měli,
už nejsme kamarádi.
Kostelec a Roštění,
už mnohé bitvy svedli,
je to jak válečné tažení,
minulý zápas ste nám všechno snědli.
A nenechali ani bod,
dnes se karta otočí,
sežereme všechno kromě bot,
nepomůže ani rozhodčí.
A heja heja hou,
Roštění-to jsou borci
vy si melte klidně svou,
Kostelec je v konci!
A kdyby přece někdo zlobil,
Polašťa vás přejede
tam by všem nejradši nohy zlomil,
je jak vlak...jen po kotnících přejede...
Pak naše rychlá formule,
vystartuje ze startu,
řekne jenom: Na vole!
na chudáka Frantu.
Ten s pláčem drží míč,
nebyl to jeho gól
nedá se to vrátit,je to pryč
Proč v Kostelci nezní chór???
Slyšeli jsme,že chcete dát taky branku,
my ale máme Broňu Macíka,
radši otočte rychle stránku,
on moc dobře utíká.
A kdyby náhodou ste přes něho přešli,
i když to se asi nestane,
se sřelou mezi tyče se vešli,
je tam Hejňa,milí občané.
Jeho zázrančné rukavice,
chytí každou ránu,
utočník se bouchne do palice,
že zas nedal bránu.
Trenér zvýšeným hlasem řve,
ten výkop trochu do prava,
poslední minuty to vře,
konec!vítězství!Kostelecká poprava.
A naše hymna šatnou zní,
že jsou body naše!
to už teďka každý ví,
ze soupeře je kaše!
Maminky vám otřou slzy,
možná koupí slona,
dnes asi neusnete brzy,
příště sme tu znova.
My jsme Roštění vy nejste nic,
příště vám dáme víííííííc...