Penelopy chtějí žít

Jak mrtvé svázané vznešenou přísahou
Na rodných Itakách se syny v náručí
S manžely za mříží s vinou a ostrahou
Kdo city vznítí, kdo umlčí

Jak mrtvé svázané naivní věrností
Nechtějí zradit, podvést ni milovat
Jak krutá, bolestná absence něžností
Kdo dá ti napít, kdo dá ti ochutnat

Jak mrtvé oběti s pocity nicoty
V zástěrách, teplácích a děcky na klíně
Zbavit se manžela, zbavit se roboty
Věrností k neštěstí a zradou k rodině

Jak mrtvé svázané s legendou na víčku
Dvacet let setrvat a nebo ublížit?
S odvahou na duši a řasou na líčku
>Vždyť on je minulost, konečně – chci teď žít<