...Roztržitá...
...Roztržitá...
opustit místa srdečního kontinentu
a vyvedená z míry svojí nedbalostí
přehrávám pásku nečekaných okolností
V koloně svých citů nestíhám generálku
jsem mistryně světa v běhu na zahálku
z některých zvláštních mravů mě po zádech zebe
oči kočičí mění se v modré, čím blíž jsem nebe
Tak se tady učím žít v nekončícím zmatku
do všeho jdu naplno, jen né žádnou zkratku
snad najde se někdo, kdo mě má proto rád
i když mu v jednom místě nevydržím napořád
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Děkuji za komentáře:) já vím, poslední dva verše trochu klišé...ale nechci je měnit, protože už to tak je. Člověk v člověku putuje z místa na místo, někdo si vás uchová v srdci, někdo v hlavě a ti další zapomenou...a to, že vás má někdo opravdu rád... se rovná zázraku:o)
21.04.2007 19:29:00 | Severka
souhlasím s Marií...ale jinak si myslím, že takhle by měla vypadat dobrá veršovaná báseň:)
21.04.2007 19:19:00 | paranoidandroid
...díky, že jsi se u mě zastavila...jsem si tě nějak nevšimla...a to je pro mě škoda...přijdu zas :-)
21.04.2007 19:05:00 | Lota
líbilo se mi to až do posledních 2 veršů. škoda. ale i tak se povedla ;)
21.04.2007 18:51:00 | Paralelní možnosti
Jo, hafo :-). Z některých zvláštních mravů mě taky po zádech mrazí, a vydržet na jednom místě... znáš někoho takového?
21.04.2007 18:44:00 | lidus
To víš, že se najde "někdo" kdo tě má rád... dokonce bych řekla, že je nás i Hafo.... ;) Moc hezká...
21.04.2007 18:33:00 | prostějanek