Ve víru jehel a barev

Zbořil se jí vysněný domeček z karet,
začínalo to jen kouřem z cigaret.
odpoutávala se trávou,
Její rty zrudly a rozhořely se slávou.
ale přece jen hledala něco jinýho, když byla sama večer v pokoji,
s kamarády i trip ji uspokojí.
Jenže její duše stále trpkla,
později se sama ke koksu a pár cizím lidem přimkla.
Jednoho večera narazila na zlatou žílu,
slehůa a její tělo bylo jak ve víru.
Pořád tak pokračovala, na svůj dřívější život neměla ani památku,
poté přestřelila... uvázala si oprátku.
Někdy to přijít muselo,
celou dobu se v ní cosi zmítalo a o pomoc křičelo.
Za celou dobu víru těch barev neoživila ani jednu vpomínku, zmírala jak kytka,
naprobudila ji, ani její umírající matka.
Až když ležela s jehlou v ruce,
uvědomila se, jakl ztratila se v tom lehce.