Sen jen

Zvony, zvony, poplach!
Vzduch přeťatý vřavou,
pod kopyty černých koní,
ševelem skoků víří prach.

Plameny lížou bílé zdivo,
tak jako slunce hořký květ,
slyšíte nářek padlých stromů?
Kdo by mohl neslyšet!

Kámen po kameni zbíhá,
k zemi, tam je jeho cíl,
jeden za druhým tiše zmírá,
umlkne i větru kvil.

Potom už je jenom ticho,
neodvratný příchod tmy,
na ohnivém vozu východ,
přeruší ty hrozné sny.