V prázdném poli

Za chladného rána na širých pláních stojíš sám...

Poryv větru žhavé uhlíky přání v tobě rozfouká.
V prázdném poli - nic než čekat - když touha zavolá.
Sám sebe spal svým žárem nemáš-li proč planout.
A duši svou nech splynout s šedou oblohou
čistou a vzdálenou...

Nech temnotu srdce ať ji při posledním mávnutí chladných křídel pohltí krajina.
Ztrácej se v sobě a nech plameny plát
pak ve spirálách kouře do nebes vystoupáš.

Zas stojím v prázdném poli posetém popelem.
pod šedivým nebem táhne se šedá zem...
Plochá a pustá.
bezčasá a bezvěká...
A na horizontu... města spálená...