Tiché vzdechy

Ztracena mezi lidmy všemi
(a v ruce kousek heboučkého sametu)
za sebou zametu
stopy...

Tiše žmoulám dvě tři slova
(o lásce, kráse, marném snění)
a jako lék na zapomnění
procitám...

Horce vítám nebeské vozy
(vztahuji ruce k obloze)
a teď, možná trochu uboze
se loučím...