Posedlost

Posedlost

Ty i já jsme mince dvoustranná,
dnes lícem je noc bezesná,
temnotou prostoupená.

Nebe hvězdami zářiti by mělo,
však světla nebeská poutána jsou okovy.
Jako my.

Co brání prožít slovo láska?
Láska, co v srdci bolí a v hlavě praská
A jíž můžeš jen nenávidět.

Je snad ještě druhá láska?
Šepot na rtech, dobrá sázka,
prstů lehká vážka?

Posedlost je tou, jenž brání,
ze stráně mysli sny vyhání a myšlenku vplétá.
Myšlenku jedinou, jež mně i tobě bude záhubou.