Klíčovou dírkou...

Znám starý dům,
v něm schodů na tisíc.
Zadlužen dnům,
přes vilu, nevidí na měsíc.

V nejstarší ulici,
nejstarší pán.
Lidé po něm křídou píší si
a on zůstal pro posměch, Vám…

Do nebe sahá,
a přece slávu nesklízí.
Jeho duše blahá,
tichou tmu a chlad nabízí.

Jediný kvítek,
k nohám se mu sklání.
Konvalinka chudých dítek
a barabizna pro zasmání…

Dopisy rozkradlé,
šedivé základy
A srdce zamklé,
na dva pevné západy…

A tak kapky deště po něm stékají,
ta jako slzy smutku,
Duši bolavou, mu do naha svlékají,
dům, jež tu dodnes stojí, ze zrámutku…