Pampeliškový vrah

Nad hlavou jí svítilo slunko,
a už chybělo jen malinko.
Z pampelišek vila věneček,
teď je v tom místě pomníček.
Dívka snad bláznem byla!
Svou matku tím věncem uškrtila.
V tu ránu jako by se probudila:
"Ach, co já hloupá!Co jsem to provedla?"
Svého hříchu litovala velice,
ale ne toho čeho bylo nejvíce.
Litovala jen sebe a zapomněla na další, nyní už sirotky.
Vzala jim matku a to je to nejhorší.
Vzala jim lásku mateřskou.
Ona ta dívka v blázinci je
a u pomníčku jiná dívka vije.
Vije věneček z pampelišek
a chystá se navštívit ústaveček,
tu která v něm je tu co jim matku vzala
a už ji nevrátila.
Teď čeká ji trest,
trest veliký při němž života se vzdá.