Sliby noci

lásko sladká,
z tvých rtů chutnám nektar hvězd,
to putování velkých měst...
tu pomádu noci,
objímám tě,
ale není v mé moci
dát ti k nohám celý svět,
snad jen vědomí,
že můžou nám závidět...
utrhnu z času svého života
kytici zlatou plnou slunečnic,
ty květy jenom připomenou,
že dál nebude už nic....
právě teď otevři dveře,
co dovedou Tě k touze,
které věříš
a není to z nouze,
protože víš,
že už nechceš víc....
na vlnách, které hrají
houslovými klíči
se nechám nekonečně houpat,
ty tóny však srdce
sevřely křečí,
co slyším až sem...
plakat...
mám tě zas hledat?...
ale to ne,
drobné střípky minut
spoj v čase bez těžkých pout ...
lásko, mé srdce nesnese
bez tebe být
a v prostoru i v čase
se znovu vydává
hledat Tě zase
nebo o tobě
snít...