léto láska a smrt

Na té louce plné květin
zahlédla jsem stopy krve.
A ucítila tu duši zemřelou,
mé srdce to rve.
Já křičím, už ho neuvidím.
Zemřel, země si ho vzala
a ta krev co tu zůstala!!
Drtí mě to co vidím,
příroda kvete
já se hroutím
už mě neobejme,
nepolíbí, nepohladí
ach jak mě to drtí.
Jak jsem vzteklá.
Jak mě láká
vzít ten nůž co tu leží,
probodnout si srdce řvoucí.
Snad by ta bolest přestala
už bych to nevnímala.
Jak krásné pomyšlení
svoje vlastní zavraždění!!!