Tókajský Orfeus bez křídel

Kdysi jsem si psala do poznámek pod čarou
když ještě nebylo na chleba a škola se brala vážně
a
linky probrečela tma
nebylo vidět co sis tenkrát myslel
nad řasami se vznášela jen hořká nostalgie
švabachových ozvučnin
vypadal jsi tenkrát jinak nevím jestli líp
kudrnatej a celkem mladě
tak trochu francouzskej typ
vesta košile kožený rukavice
milovala jsem tvou vůni
milovala jsem všechno
cos kdy řek'
na tohle já nikdy nezapomenu
řekl jsi
"Jsi bezprostředně zodpovědný za to cos k sobě připoutal
jsi zodpovědný za svou růži.."

Mám na to chuť..neskrývat (se za) svoje chuligánství
resp. levou paži závojem nebo vybraným slovníkem
neobskurních autorů
třeba naštvat pár svých skorotchýní
nebo jen škodolibě pozorovat jak se dárling chová
ke svejm a jak oni k němu
pozorovat tu scenérii paradoxů
tu přetvářku móresy hubenejch velkomocnářů
co nemusej zas tak hluboko do kapsy
pro pár krásnejch chvil
jen pozorovat
a říct že tohle nechci doma
už nikdy..co nikdy..never more
Mám na to chuť..na hvězdy co po flámu
zalijou svět jsou to gobelíny
na skalách
chci mezi stíny
sejít pro malé nekonečné pejorativní tečkující
"ach"
a není to nelogické!

A tak to máš Oscare Ty se schováš do kašny
na náměstí
a já zas budu lapat vůni zítřků
nadčasovost
absolutno
a Doriana jako když mi bylo ještě krásně
před rokem
a není to nesmyslné!

Mám na to chuť..namalovat ti na záda křídla
tak velká že bych dostala strach abys mi neuletěl
a kdyby přece
tak aby ses už nikdy nevrátil
zpátky

pro svou růži