Ledová princezna

Ledová princezna, bosá a prochladlá,
ve škole z předmětu vzplanutí propadla,
jen chladný pohled byl její doménou,
rampouchy obalí tvou hlavu skloněnou.

Postýlku měkkou má z hebkého sněhu,
nejvíc však postrádá teplo a něhu,
ve zlosti rozbije ledové zrcadlo
a potom pláče, co ji to popadlo...

Srdce jí nebije, dávno už zamrzlo,
krev v žilách ztuhla, černá je jako zlo,
všechna její touha srazila se chladem,
v krajinách ledu zůstane láska ležet ladem.

Tak se moc nedivte, že zlá je a krutá,
princezna bez lásky, chladná a smutná,
neumí dávat, dokáže už jen brát,
nikdo ji totiž neměl a nemá rád...