Na procházce

Kéž byla bych děvčetem,
dávno tomu tak není.
Životem,jako voda v potoce,protečem,
občas v klidu a jindy zas voda pění.

Nač znovu být děvčetem -
v tom to vskutku není.
Slečnou se stát s tvary ladnými,
usínat s milým bez odění ...

Co zbývá na ženu středních let?
Dvě tašky a jedna přes rameno!
Kde je ten dívčí bezstarostný vzlet?
Dávno žena neví, co je to věno.

A já dnes ... nemusím závidět.
Mám co mám a ještě mi zbývá pro druhé.
Z písmenek pár slov a několik vět ...
A ejhle, nové věno. Bude opět pro druhé.