...Loutky...
...Loutky...
loutky v krátkých sukénkách
já držela je za provázky
a z lásky
šestým prstem na rukou
pohybovala jejich křídly
Labutí jezero bylo tiché
Tak jsem radši hrála
/s nedomalovanou kulisou/
ŽIVOT JE KRÁSNĚ ZLEJ
a unavená vnímala teplo
svého dětského úsměvu
ukrytého za oponou
Při tichém potlesku na půdě
chytala jsem jiskry světa
do nevratné láhve
vypůjčené od štěstí
a připíjela loutkám...
Na co? no na dětství
které se zápálenou cigaretou
loučilo se jednou větou
…dávej pozor, ať mi nevyhoříš...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Také jsem dříve loutky vodila za provázky...u každé loutky jsem mívala takové pocity, které mě vracely do dětství a snění. Odměnou byl potlesk dětských diváků.
Moc krásná báseň. A také potlesk posílám.
30.04.2007 10:07:00 | frany73
Imaginární návrat do dětství, slyším u toho hudbu
P.I.Čajkovského. To Ti nikdy nevyhoří...
29.04.2007 20:35:00 | Bíša
Nevím co napsat, ale mám pocit, že něco napsat musím... Je to divný... asi jsem taky loutka..... :(
29.04.2007 20:25:00 | prostějanek
Tvoje JÁ i tvoje básničky jsou strašně krásný, tak "...dávej pozor, ať mi nevyhoříš..."
mám tě ráda
29.04.2007 20:02:00 | lidus
"navždy nepojmenovatelné pocity, ketré pro nás znamenají víc, než prázdná slova..."
řekl jeden chytrý chlápek...a je v tom moná kousek pravdy...cítím to tak...a co se týče tvého já...ať dále chodí na takové nápady s pocity, bez nic by to prostě nebylo ono;)
29.04.2007 19:53:00 | Lizzzie