Šťastnoslzy

Hutně
stromy dýchám
oblohou
letí sny bez iluzí

/ti druzí
letí s mraky dál/

Lehce voní měkké meze
prosty lží
obohou letí
čarokrásní sloni

/rozmarýnou voní
moji krásní vzdušní sloni/

Jímavě zurčí padlým stráním
potoky šťastných slz
na kolena padám
do prachu vnitřích cest

/dokonáno jest
šeptám obloze/

tak křehce, hloupě, uboze
žiju, a jdu dál

/tam, kde západ plál/

vzplálo
moje hutné, lehká a jímavé
štěstí.