Závěje

Závěje

Všude samota, chlad a zima
utichává naděje?
jak se mi to krásně snívá
pod povrchem závěje

Jak něžně hladí tvoji tvář
jak noří se ti do očí
na konci tunelu plamínku zář
a další stránku osud otočí

V té rozpínavé temné mlze
oči pevně zavřené
skrz nepřístupné pevné tvrze
srdce marně zasněné...

Tiše objímám krásnou vzpomínku
která mi šeptá ať jdu dál
v dlani svítí světlo plamínku
nezapomenu na tebe-přisahám

Všude teplo krásně hřeje
navrací se naděje
vidím jak se na mě směješ
avšak na srdci máš závěje..