Na křídlech vážky

Jak na křídlech vážky ležela mu v náruči.
Hleděl do smutných očí jedné obyčejné krásky,
toužíc po kousku upřímné lásky.
Věřil jí, doufal v ni.
Ona jediná ho mohla zachránit, vysvobodit.
Byl či nebyl?
Žil či nežil?
Kým skutečně byl?
Často se cítil jako nic. Jako ubohý břídil.
Dnes si však připadal jinak.
Necítil se jako bídák.
Dnes ji držel v náruči, dnes jí byl blízko.
Myslel, že se mu srdce štěstím rozskočí.
Ona jediná ho zachránila.
Předtím, než sama zahynula.
Teď již není, dnes už spí,
na tom nikdo nic nezmění, bohužel.