Anorexie

Je večer a ona brečí do polštáře,
už má celé červené a mokré tváře..
Slzy tečou a srdce krvácí,
proč se čas nikdy zpátky nevrací?

Krutě kupředu jde...
Kdo to po něm chce?
Bojí se toho, co bude.
Asi bude zle..
Jak jinak taky..
Na její tělo upírají se všech zraky..
Zemře?
Né to nemůže..

Bojí se toho, co je.
Když zvláštní hlas jí v hlavě řve.
Povídá : „Nejez!
To se radši autem nech přeject!“
Z 50ti kilo a krásné postavy
na 30 kilo a vyčnívající kosti.

K pláči to vážně je,
už pocit štěstí ji nehřeje.
Chodící kostra je z ní,
to není to o čem sní.
Ale přestat s tím nemůže.
Hlas silnější než ona je.

Váha klesá...
Už jí moc ze života nezbývá.
Všichni to ví,
a brečí..

Na nemocniční posteli teď leží,
pohled na přístroje kolem sebe jí ničí.
Umírá..
Sen už dveře navždycky zavírá..