Naděje

Sedím takhle v pokoji a nemohu spát
Všude je jen ticho a tma
A ta dávná má komnata tajemná
Jako kdyby vyhasla
Svůj klid už si našla, stejně jako já

Uvnitř zeje prázdnotou
Všechna světla vyhaslá jsou
a já ji pomalu opouštím
tak jako síly opouštějí mne

Ale někde venku je přece jen naděje
Že moje svoboda stále někde je
Avšak nemohu to již vydržet
prázdnota a strach mne svírají ze všech stran

Najednou mé oči spatří světlo
Je v dáli
Ale přesto ho vidím jasně
Je zvláští
Jako by bylo prázdné, bez barvy, bez konce

Aspoň teď začínám věřit, že mám ještě naději
Jdu za světlem, dál a dál
Má cesta na tomto světě sice končí, ale nová začína
A teď vím, že naděje je skutečná.

...

Dočkala se...
Světlo ji pohltilo
Již je opět svobodná!