Jsem bezradný....

Ten večer byl zvláštní
Věděl jsem
že to jednou přijde
Ale když zabrčel telefon
a já z něj pochopil
že ten večer je zde
bylo mi najednou ouvej
........skoro na umření

Přijel pro mne
se svou soubenkou
můj mladší syn
Bylo mi k uzoufání
Nějak jsem zapomenul
jaké to je být otcem

Mluvili jsme o všem možném
a já měl stále před očima zvídavé dítě
co se věčně na něco vyptává
žádá si přesnou odpověď
-Tatínku co je to černá díra
a jak to vlastně funguje....?-
ptal se když jsme se spolu dívali
na Grygarova "Okna vesmíru dokořán..."
Druhý den jsem pak v jeho pokoji
objevil zajímavou kresbu
Byl na ní čaroděj
který se marně pokouší
uniknout před sílou
která ho vtahuje ......
Měl jsem chuť poslat ji panu Grygarovi
..............
Mluvili jsme o všem možném
a já jsem měl v klíně uplakané dítě
-tatínku bulí to bulí to.... ušo bulí -
Tak namísto hokeje
do nemocnice jsme jeli
Viděl jsem vlastně sled obrazů
Byl skoro nekonečný
Teď sedíme v Bystřickém baru
pijeme čaj
A já vůbec nechápu
proč už neumím být otcem
Bolí mě
Vidím jak sám v sobě je sevřený
jak je obolavělý
bolestnou minulostí
která nás dělí od radostných chvil
když si vykorespondoval pejska
Chodil do druhé třídy
Tak jsme pro něj až do Šumperka jeli
a pak jsme ho vezli v krabici domů
Byl tak nesmírně šťasný
Měl kolii a dal jí jméno Lesí
Jak krásné bylo prožívat jeho radost a štěstí........

Teď celý nesvůj
vidím, chce něco povědět
ale nemůže najít správný okamžik
Já otec nešťastný
neumím pomoci
Sleduji
jak sbírá sílu říci těch pár slov
-Tatínku,chceme se spolu vzít.....-
Ta skvělá dívka - vlastně už žena mu pomáhá
A já toho příliš nevidím
ještě že slzy se někde zapomněly
Vidím chlapce
jak háže kamínek do řeky
Má plavé vlásky......
A já přemýšlím co teď s tím ...
Jsem bezradný
Zapomenul jsem už
jak je to....být otcem...