Kroky ve tmě

Skálopevně přesvědčen
lámu zuby kámen,
do Adama vysvlečen
objímám tě kolem ramen.

Chmurná cesta k rozbitému loži,
světlonoš rozsvěcuje město.

Bludný měsíc
vrata ozářil,
známého domu.

Tam sladké chvíle
plynou jako dny,
bezesné noci v tuposti.

Koketní smích žen
zanedbaných nudou,
mastné si češou
navzájem vlasy.

Plná hrdla,
v špíně leží,
spoře oděny
odporné jsou
ve své kráse.