Špatní přátelé

Jak dny jdou i mé oči stárnou,
a padají únavou,
jako zmoklí andělé.
Já snažím se utíkat mokrou trávou,
a necítit chlad,
jež vnímají mé nohy omšelé.

Jak den po dni i má myšlenka plyne,
a ztrácí svou vůni,
jako padlá květina.
Já snažím se nevnímat svět, který hyne,
a necítit prázdno,
jež cítí osamělá rostlina.

Jako čas v čase má duše se ztrácí,
a nemá už svou věčnost,
jako tajná myšlenka.
Já snažím se nevidět ty slabé, co dolů se hned skácí,
a necítit bolest,
jež je má milenka.