Stezka

Odedávna kráčím po stezce zdánlivě
vyšlapané
oči zavázané, ústa umlčené
S rukama nad hlavou,a s bezmocí po boku
nikdy nevim kolik času zbývá mi než
vyhasnu

Občas si říkám kde je ta země opravdové
svobody
Zda existuje země bez poroby
Snad v mé mysli, snad poslové lepších zpráv
už vyšli
Tak co je dnešní svoboda ?
ležící na dně moře zneužitá
Její podupaná tvář hledí na mně z hlubin
jsoucna a já ?
já volám do budoucna
Mládí je jako nálož ve skále ztrouchnivělé
Tak konečně zapalte ohně

Jo jaký by to asi bylo procitnout
Sundat si pásku z očí a oslepeně se
rozhlédnout
Ústy se blahodárně nadechnout
A rukama, rukama dotýkat se země
Občas si říkám snad není pozdě