Poeta a alkoholik

Vracím se domu,
jak jinak než z hospody,
trochu vrávorám,
krok střídá krok,
pozoruji oblohu bez mráčku,
stmívá se a na severu,
vidím osamocenou hvězdu,
jistě jako poeta,
posilněn vínem,
měl bych říci:
" Ta hvězda, jsi jen ty,
v mé duši jediné světýlko..."
Ale dnes tam vidím skutečně jen...
jen obyčejnou hvězdu,
nic víc...
pláči

A tak si říkám:
" Jsem poeta a nebo jen
alkoholik s občasným nápadem...?"