Cherri
Cherri
jako Tvé srdce... ještě před chvílí...
V okamžiku, kdy jsem Cecilce zrovna říkala,
jak jsi čistá duše...
odcházela jsi z těla...
Klárka sdělila Tvé poslední vydechnutí
mobilní sítí...
Sestřička mi poslala v esemesce pro Tebe
.... pomněnky
Však víš, jak jsi měla ráda trávu
a vše v ní...
Včera jsem Tě nekonečně dlouho hladila
po hlavě... a cítila... jak Tvá duše je se mnou...
jak je prostě ... d o k o n a l e č i s t á ...
Nevím... jestli mě ještě Tvůj kalný zrak viděl,
ale dívala ses na mě... s láskou... a loučením...
Čumákem ses stále točila za mou ponožkou...
Občas jsi zvedla hlavu...
Ještě jsi přijala od Lucinky poslední doušky vody...
Když ti hladila zadní nohu... už jsi to necítila
To těžké ticho našeho hlazení, pláče
a společného objetí nad Tvým tělem...
nikdy v nás nezemře...
Náznaky v Tvé hrudi vyjadřovaly touhu
zase se rozběhnout... skočit na nás... bláznivě...
jak jsi to měla ráda... a vyžadovat stále dokola
házení klackem...
Tvé otáčení hlavy... když jsi hlídala své stádo...
popoběhnutí... nechápavé otazníky v očích –
proč jsme tolik pozadu?...
navždy zůstanou někde v mých panenkách
očí, které teď uvazují poslední šňůrku perel
pro naše rozloučení...
Vím, že Tě musím nechat jít,
že Tě nesmím zdržovat svou láskou a lítostí a vzpomínkami,
protože Ty musíš jít...
do psího ráje
(já si ale myslím, že existuje jen jeden ráj,
ráj pro čisté duše,
je jedno, byla-li člověkem či zvířetem)
Vlastně si ani žádný ráj nepředstavuju... konkrétní...
ale Ty víš... že to teď musím říct, že to, co cítím,
neumím jinak uchopit, sdělit ...
Lucčino poslední přání pro Tebe,
než jsme ji odvezli na statek... promiň...
aby u Tebe celou noc nebrečela...
bylo...
položit na Tvé tělo nádherný hrozen wistérie,
která dům v těchto dnech rozkvetla také v určitý druh ráje...
Všechna moje bolest je však neměřitelná
s bolestí Tvého pána... G.P.,
slzy už dávno vyšily v jeho srdci
krajku nezapomnění...
Jen... chlapi o tomhle nemluví,
a neradi ukazují svou bolest, však víš,
Ty víš... jaký hluboký vztah mezi vámi byl...
citlivý chlap... a citlivá ovčácká holka,
kombinace životního koktejlu,
na jehož chuť nezapomene
žádné táborové dítě,
žádný člověk, který vás kdy potkal...
Děkuji,
milá Cherri,
za čas z Tvých blízkých nejkratší....
který jsem měla tu čest s Tebou prožít,
děkuji,
že jsem se mohla i takhle s Tebou rozloučit
a obláčkovým písmem Ti tato slova posílám
srdcovou linkou do světa duší...
Komentáře (32)
Komentujících (28)
Doporučit
Tisk
Levandula- som tu po dlhšom čase, ani neviem ako, ale automaticky som si vybrala práve túto básničku - vlastne ona ani nieje básnička, je to skôr také rozprávanie. Čítala som to so slzami v očiach. Aj my máme doma slečnu -nemeckého ovčiaka - Aju. A zrazu mi prišlo tak ľúto, že raz to dobehne aj nás. Dnes k nej už nepôjdem, ale zajtra a každý ďalší deň si s ňou vychutnám naplno. Je to tiež naša najmilšia dušička - každý v rodine ju miluje. Vie lásku prijímať aj dávať. A preto rozumiem Vášmu smútku. Ale ona iste vie, že ste ju milovali, a že stále bude vo vašich srdciach.
02.06.2007 17:36:00 | vierka1
neumím psát takové básničky. Je zvláštní, téměř bez rýmů a přitom hezká. Navíc tak dlouhá. Hodně to bodivuju!
23.05.2007 08:26:00 | kraaska_
přesně takové pocity mě provázely, když i mě opouštěla ta němá tvář, která dokáže říci a dát mnohem víc než spousta příliš upovídaných.....zamáčkla jsem slzu a opět přemýšlím nad tím zázrakem, že můžeme žít v přírodě a že nás tenhle velký zázrak obklopuje se všemi radostmi i bolestmi....díky za připomenutí toho pocitu sounáležitosti :)
13.05.2007 22:26:00 | sanerina
Je mi líto že tu s náma nejsi já ...
...nemůžu mluvit ani psát když to čtu a nevnímám okolní ruch měla jsem jí ráda a moc ,ona to věděla
měla jsem jí ráda jenže nevím jesli to ví já jsem jí to nikdy neřekla a teď toho moc lituji je mi to líto CHERI je mi to líto ale omluvu mou už neslišíš si někde tak pod zemí a já nevím kde ale křížek buděš mít všude kde mudu už jeden máš a bude jich víc aby si věděla že na tebe stále myslím mám tě pořád ráda ikdyž tu nejsi v mém srdci jsi pořád je ti líp potkala jsi se s Glorii a mnoho jinými psi a teď jsi mezi nimi jsi v mém srdci a zůstaneš ikdyž bude jiný pejsek který mě bude hřát tak ty mě budeš pořád hřád u srdce a pudeš tam tak dlouho neš tě nepotkám v nebi,ano v nebi se potkáme všichni a na tebe CHERI se strašně těším a promiň že jsem nesplnila slyb který jsem ti slíbila že skočím s tebou do brány nebes MÁM TĚ MOC RÁDA A TĚŠÍM SE NA TEBE AŽ TĚ POTKÁM V NEBI!!!!!!!:-*
09.05.2007 21:12:00 | lucy1
... jestli mě ještě Tvůj kalný zrak viděl...
...ona vás vnímala a vnímá i teď...tak, jako i vy ji...a ty víš, že to tak prostě je.
07.05.2007 17:49:00 | Mourek
Vážení, musím vám prozradit, že dnes 7.5.2007 G.P. vložil na liter stejnojmennou povídku... je krásná :-)
07.05.2007 15:43:00 | Levandule
Milí literáci,
díky všem za podporu... vážně... jste fajn :-) Už je nám líp... bylo to hodně zlé... ale to je vždycky... při smrti...
07.05.2007 12:22:00 | Levandule
Vybavil jsem si odchod své malé tlusté Vendulky. Je smutně hezký si to znovu vybavit.
Tak ať se tam holky poznají a mají se skvěle...za tu lásku co nám dávaly si to maximálně zaslouží...
07.05.2007 10:31:00 | smudlinek
... nikdo se nerodí, a neumírá sám pro sebe
a myslím že to platí i pro pejsky a všechno živé okolo nás.
I já mám takovou přítelkyni, která je pro mě tak trošku etalonem lásky kterým poměřuji tu lidskou.
A také někdy na mě padne smutek, z toho že velmi pravděpodobně ona odejde a já tady zůstanu ... bez ní ...:-((
07.05.2007 09:45:00 | Rybča
Drahá Levandule!
a GP!
.....5 minut.....
snad lepší mít takový poklad v životě i s tou bolestí, než nic - trošku malinko závidím...
opatrujte se!
Ik
07.05.2007 06:22:00 | Ik
..smrt zůstane smrtí..
oč je však lehčí umírat
v milované náruči..
kdo z nás bude mít to štěstí...?
J.C.s
06.05.2007 23:13:00 | j.c.
Nebudu teď stírat slzy..zašeptám tichou modlitbu...Obejmu Tě /virtuálně/, aby ta bolest tolik nebolela.
05.05.2007 00:06:00 | Navire
Levandulko ... neměla jsem ani hodnotit, ale tak to tam skočilo, ani nevím jak, co na to řéct .... pláč, slzy uleví, to ano ... ale jít musíme dál, vím přesně o čem píšeš. Posílám pohlazení .... Není mi moc OK, tak komenty zbývající dopíšu zítra, ju? Všecky básenky se mi moc líbí. Hezký večer
04.05.2007 22:28:00 | NikitaNikaT.
...Cherri věděla, jak jste ji milovali...a to je to nejcennější...kolik pejsků v útulcích neví, co je to pohlazení lidské ruky...
04.05.2007 19:38:00 | Lota
Jistě jsi zažila další bolest,když jsi báseň psala.Přeji Ti sílu.Měl se u Vás dobře,nemohl si víc přát,než být členem takové rodiny.
04.05.2007 15:39:00 | s.e.n
dávám Ti stovku, ale boduje se mi těžko, to se nedá...posílám Ti hodně síly...mám Tě ráda
04.05.2007 14:46:00 | mamina
...ach jo....cítím s vámi. Ještě sice nevím jaký to je, ale až umře můj pes, tak nevím. Ale chlapi přece nepláčou....nebo ne...?
04.05.2007 14:30:00 | Mácha
... ach jo ... posílám pohlazení
a pár paprsků do srdíčka co rozvázalo sluníčko dnes ráno z uzlíčku ... aby vás hřálo krapet víc než ostatní ... Pavla pozdavuj a dej mu pusu ... za mě
... že s ním cítím ... také nám kdysy zemřel pejsek ...
... oba vás obdivuji ...
04.05.2007 13:59:00 | Marcella
:(...tohle se vždycky špatne komentuje...snad jen-buďte silní...a upřimnou soustrast.jinak posílám jahodové pofoukání...Mám Tě ráda
Smrt k životu patří. Je často krutá, ale skutečná. Niterný vztah prosluněný láskou, přátelstvím, souzněním a porozuměním nekončí odchodem blízkého a drahého člověka-pejska. Ano, chybí nám, myslíme proto na něj. Ale v našem srdci a vědomí existuje. A to osvědčuje, že jsme jej měli rádi a že se s ním nerozcházíme. Zůstává s námi.
04.05.2007 13:56:00 | lonely.princess
je dnes nějak slzavo, samé smutné zprávy... Moc pěkné a snad ti to vypsání trochu pomohlo. Drž se...
04.05.2007 13:14:00 | Aglája