Strom

Jezero dnes klidné,tiché je,jen lehký vítr s vlnkami čaruje.
Jen jedno místo stojí jako bez hnutí,
tam není slyšet ani šum křídel labutí,
tam na kousku země stojí
a kořeny se s vodou pojí.
Tam jako by zastavil se čas
a hladina se leskne zas,
je hladká jako zrcadlo,,,,,,,,,
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,které se časem propadlo.

V jeho klidném obrazu se odráží,
s klidem věků vítr rozráží.
Když mladý byl,větrům se postavil,
byl se s nimi,odolával,
vichřicím jako daň větve dával.

Už starý je,byť v plné síle.
“Jaké dál bude mít cíle?“
On vyprávět by světu chtěl:
jak nádherný je klid a že v něm mají žít.
o hvězdách co chodí za nocí pít a měsíci pastevci,
o láskách,
o těch co zakalili vodu,
o těch co narušili život stromů.

On jediný tu zůstal stát,jako voják vartovat.
Teď jeho služba končí, už vartovat tu budou mladší.

Přišel muž,zaťal sekeru do kmene stromu.

On však nezemřel,,,,,,,
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,jen splnil se mu dávný sen.

Jej zručný řezbář do rukou vzal a loutnu z něj vytesal.

On může lidem vyprávět :
o šumění větru ve větvích
o hvězdných nocích bezesných
o slunci ,o dešti ,o vodní hladině,
o své poslední hodině.

Strom hlasem mocným promlouvá
a rozumím mu,,,,,,,,,,, vy i já,,,