Před usnutím

Dívám se skrze oblaky
do dálky
a ještě dál než umím,
dívám se tam
kde Pán Bůh dělá zázraky,
ty vzácné,
kterým nerozumím.

A myšlenky mi tiše plynou
tak tiše jako jitřní zvony
a sním si
za večerů pod peřinou
o dětských hrátkách s elektrony.

V tom tichu-
zabaleném v pavučinách
jako by mě někdo hlídal,
už nemám přání
a nemám ani strach
co tajemnost i květnu přidal.

Vůně mraků protéká skrz dlaně
je těžká a přitom
stříbrně se leskne,
objímám je,
a myslím jenom na ně,
když cosi ve mě zpívá
snad vesele
i
teskně.