Jsem?!

Jsem v místnosti plný lidí,
nikdo si mě nevšímá.
Mé oči stále jen hledí,
jak jsem vlastně jediná.
Všichni se baví asi něco slaví
a já jsem jak brouk
co tu civí,
ale nejsem tady cizí!
Jsem jak kytka v tuctu kytek,
nikdo si mě nevšímá,
jsem jako krtek,
co v zemi cesty protíná.
Nikdo si ho nevšímá,
dokud neničí,
před něčíma očima.
Mám snad zabít?!
a upoutat pozornost?
Né, já jsem odhodlaná se bít
... zemřít....
ale ne život vzít....
si vzít.
Jsem jak dešťová kapka
a dokud tobě na rty nepřilnu,
budu bloudit po světě,
dokud tebe..lásko..nenaleznu!
Jsem tvá slza blízko tebe,
avšak si mě nevšímaš,
mám tě blízko sebe,
ale ještě mě nemáš!!
Oči máš zavřené,
mě už nevidíš!
Jakou mám vzít na sebe podobu,
když před každou oči zavíráš?
Čím tedy jsem?
Mám se stát tvým ostychem,
ale stále nic jsem jsem,
ale pro tebe jaksi nejsem:(