Někdy slova nestačí...

Někdy slova nestačí.
Mnohem víc vyzradí jediný pohled do očí.
Proto před tebou svůj zrak skláním,
z obavy, že oči všechny mé city vyzradí.
V tuto chvíli ale nechci lhát,
nechci do země koukat,
chci se ke všemu přiznat.
Moc mi scházíš,
nevím, co víc dodat.
Jsou dny, kdy mě na úplné dno srazíš.
Jsou ale i dny, kdy mé oči jako malé jiskřičky rozzáříš.
Dokážeš mě rozesmutnit i rozveselit.
S tebou žiju a dýchám
nebo trpím a umírám.
Jsi slunce mého života,
láska, štěstí, boží prostota.
Lék na mou bolest,
ukazatel mých životních cest .
Když mě svazuje nejistota,
existuje jediná jistota:
slova jsou pouhá nicota,
láska a pohled do očí jsou jediná životní jistota…