Křídla andělů

Do oblaků výšin já volám tě,
"Pomoz mi Bože, tak mi pomoz!",
křičím až hlas ztrácím, proklínám tě,
"Což mě neslyšíš Bože? Jsi ty vůbec?"

Jsem tvá ovečka, i mne jsi stvořil,
tak starej se o mne, já tě prosím,
pomoz, aby cit zas ve mně ožil,
a vem mi tu bolest, co v sobě nosím.

"Pomoz mi Bože, prosím tě na kolenou!",
vem si můj strach, vem si mé prázdno,
pomoz mi na vše zlé zapomenout,
vždyť pro tebe šlo by to snadno.

Sešli mi Bože, sešli mi anděla,
ať v komkoli je skryt,
ať rozdíly v lidech on nedělá,
a ze tmy pomůže mi se vynořit.

Do oblak píši ti vzkaz rýmovaný,
upisuji se ti vzdušnou tuší,
anděl od tebe napomoc darovaný,
vrátí se ti i s mou duší.

Tenhle systém jinde vládne, vím.
Ale cožpak bys mne jinak slyšel?
Splň mi to, následky si zodpovím,
chci, aby můj život smysl našel.

Splň mi mé přání,
můj život je popelem z jiných popelů.
Slyš mé tiché lkání,
má duše pak k tobě dopluje na křídlech andělů..