Ruka zabíjí...

Svou lásku zabíjejí
něžně a tiše za bílého dne.
Stačí, když přiloží dva prsty k hrudi
a vyčkají, až srdce umlkne.
I v naší lásce bylo dotýkání.
Než jsme se odvážili.
Prsty mají paměť
a rovněž celá dlaň si pamatuje.
Však ticho té smrti,
ta němá hrůza
nesmí být naše.
Má lásko,
o to se modlím.
A pochopila jsem.
Vím dnes, co se děje,
když na zabíjení se někdo vyptává
a oči má prázdné
a bez naděje.