Bláznivá holka

V bílých šatech, jak z růže květy oděná ,
jen ty , ty jediná .
Stála jsi na skále, vítr pohrával si s vlasy,
kolem zněly líbezné hlasy.
Zavřela jsi oči, padala mi do náruči a
křičela chyť mě !

Rozprostřelo se hluboké ticho,
všechno kolem ztichlo.
Slzy v očích měl a nevěděl,
jak tohle může dopadnout,
jak ji to jen mohlo napadnout ?
Srdce mu bušilo, už to zkončilo ?
Netušil však, že tenhle den je jenom sen .

Když položila si mi rty na ústa,
tiše beze slov mi vše řekla,
připadal jsem si jako řeka ,
co v tvých žilách protéká .
Tiše, jedno tělo , jedna duše,
v jednom obětí, ve společném souznění .
Jen pár slz pro štěstí, komu se tak poštěstí ...