Pocity...

Už není nic, ani naděje.
V dalekých tmách je úsvit, pod kterým
tvá duše pookřeje.
Tvé naděje a sny se rozplynuly, kamsi
daleko odpluly, a nezbývá už nic.
Jen samota a doufání, prázdnota a
zoufání.
Existuje někdo, kdo mě bude držet za
ruku a ukáže mi, kudy jít?
Bude mi stát po boku a naučí mě žít?
Tvou duši do dlaní uchopit a přitom ji
nezranit, tak o tom chci snít!
Vidět kolem sebe lidi šťastné – jedině tak
bude mé srdce radostné.
Jen ten pocit, že jsou šťastní mé unavené oči
rozjasní!
Díky za ty pocity,
díky kterým jsem přeskládala své životní
cíle a hodnoty!!!