Stařík

.

Kam se ztratil míček z dětství,
kam se zatoulal,
kde je chlapec ze sousedství
se kterým si hrál,
a louky plné včel a květů
a vítr co je hřál?

Tam býval krámek s preclíky,
tu vůni stále znal,
na rohu stával flašinetář
co muziku jim hrál,
kam poděly se tváře z dětství
kam je vítr vál?

Pryč je doba cirkusáků
co na návsi stáli,
není vidět bosých dětí
co v potůčku si hráli,
je tak dávno a přec jak včera
kdy jsme byli malí..

Sedí stařík na lavičce
hledí smutně v dál,
myšlenky ho domů táhnou
jak by se čehos bál.
Vzpomíná a ptákům drobí.
A vítr? Ten se smál...

.